Přeskočit na hlavní obsah

Římská kurzíva




Římská kurzíva

Víte jak vypadalo písmo, kterým psal jeden Říman svému kamarádovi z druhého konce města, jestli se sejdou pozítří na Foru Romanu? Jestli oba uměli psát (a číst! což nebylo vždy obojí najednou), tak psali římskou kurzívou. A proč by nás měla zajímat, i když je tak stará? O matičce malé abecedy a o nedávném londýnském objevu stovek (neuvěřitelné!) voskových tabulek si teďka počtěte :)


(Ti kámoši z Říma si tu informaci spíš řekli na římských veřejných záchodcích nebo v lázních, abychom byli historicky přesnější :D Ale kdo ví, jak to bylo.)

Vývoj a znaky římské kurzívy

Římská kurzíva je neformální, rychle psané písmo. Tzn. že když jí píšete, tak jde především o&nbsprytmus, o sílu jednotlivých tahů, o rychlost. Zmatené a rozechvělé linky u tohoto písma nečekejte. Střední výška písmene je do 7 mm. Psát (v dnešní době) můžete tužkou, perem s malou ploškou (např. Leonardt č. 6), markerem, centropenem, …
Každé písmo se vyvíjí a stejně tak římská kurzíva. Psaní z prvního století je výrazně jiné, než z&nbspobdobí pádu Římské říše. Tak to vezměme pěkně popořadě:

Starší římská kurzíva: první století

Římská kurzíva se vyvinula z římské kapitály. Jak k tomu došlo? Lidé opisovali písmena z nápisů pro své pány. Často právě písaři neuměli číst a nevnímali písmena jako znaky, ale spíš jednotlivé čáry, které jsou někde spojené. I proto můžeme vídat v kurzívě obrácená E, D apod. Dalším důkazem, že je kurzíva jen rychlejším zápisem kapitály je fakt, že tahy písmen jsou psány ve stejné posloupnosti (na začátku vývoje). Takže např. písmeno C a O jsou rozděleny na tahy dva, což je z kurzívy hned poznat.

Jen si představte, jak sedíte pod Trajánovým sloupem (dokončen 113), neumíte číst a jen koukáte, jak ten chlapík nad vámi na lešení píše štětcem ta obří písmena. A vy, protože máte zvědavého pána, tak písmena opisujete do voskové destičky.
Římská kurzíva jako z prvního století může vypadat třeba takhle:


Starší římská kurzíva: druhé století

Jak šel čas a neopisovalo se z nápisů římské kapitály, kurzíva si žila svým životem a&nbspměnila se a&nbspměnila. A když chceme styly oddělit, tak řekněme, že je tu ještě jedna stará kurzíva a&nbspto z&nbspdruhého století. U&nbspní jsou už písmena občas spojená. Třeba takové E pěkně naváže s S nebo T a&nbspprvní náznaky ampersandu (ET) jsou na světě. Ligatury jsem si vypisovala z historických pramenů z britské knihovny.

Takový výzkum :) Cítila jsem se jako Roger Tomlin. Článek o jeho práci na dešifrování voskových destiček si můžete přečíst taky.

Jedna z variant staré římské kurzívy z druhé fáze:


Mladší římská kurzíva

Nejdřív se pokochojte a zkuste to přečíst :)

No… není to takové lážo-plážo čtení jako přečíst nadpis článku, že ;) Jde o cvik (oka). Můžete pozorovat, jak se písmo víc a víc vyvíjí a nachází si své nové formy. Mladší římská kurzíva je plná ligatur, spojení písmen. A to i posledního a prvního písmene slov. Na mezery se totiž v římské kurzívě moc nehraje. To přijde až později. Když ale píšete interpretací římské kurzívy, můžete mezi slova nebo věty vložit tečku doprostřed řádku. Ale tak, aby se charakter písma příliš nenarušil.
Mladší římskou kurzívou byla inspirována malá abeceda. Zkuste odhalit písmeno a – pěkně se vznáší nad řádkem a má otevřené bříško. A takové déčko? Nebo m a n? Ta jsou jasná na první pohled.

Na co a čím se psalo?

Je toho více. Jednou možností byl papyrus. Také se psalo/rylo na jílové destičky. Ale co bylo časté, byly hlavně voskové desky.
zdroj: www.makeyourownmedieval.com
Byly to dvě dřevěné desky s prohlubní, která byla zalita (dost možná) tmavým voskem. Do vosku se rylo stylem (stylo), kovovým nástrojem. Kvůli kontrastu světlého dřeva a tmavého vosku byl text čitelný. A díky tomu, že někteří písaři ryly opravdu drsně, tak se nám dochovalo několik zpráv.

Londýnské objevy 2010–2014

Ještěže se staví! Tak to jsem nečekala, že kdy prohlásím, ale bez budovy londýnské pobočky Bloomberg by světlo světa nespatřilo 400 voskových destiček! To je fakt hodně!!! Do té doby jich bylo objeveno násobně méně.
Voskové desky (wax tablets) byly zakonzervovány v blátě a zbyla z nich jen dřevěná část. Žádný vosk. Jak tedy vědci rozluštili, co na nich bylo napsáno? Právě díky poškození vrchní vrstvy dřeva byl Roger Tomlin schopen rozluštit a přepsat na 80 desek. Neuvěřitelný výkon. Na rozšifrování se podíleli archeologové z MOLA (Museum of London Archeology), fotografové, kteří pořídili speciální snímky desek a restaurátoři a konzervátoři.
zdroj: PHOTOGRAPH COURTESY MOLA (www.newyorker.com)
Je natočeno video shrnující to nejpodstatnější.

Chcete se naučit psát římskou kurzívu?

Při jejím zkoumání a studování v archivech mě římská kurzíva úplně dostala. To, jak se mění a&nbspkolik nezvyklých napojení písmen má! Moderní kaligrafie z ní bohatě čerpá a tak, i když grafičtí designéři a moderní kaligrafové římskou kurzívou přímo nepíšou, její pochopení a studium je jen a jen posune. Vždyť je to neformální, rychlé a tak osobité písmo!

A tak se ptám: Sejdeme se na kurzu římské kurzívy? Objevíme spolu, jak přesně funguje a co všechno si z ní můžeme přenést do našich moderních děl? Napište mi mail nebo napište do komentářů. A římské kaligrafování připravím. Mám toho pro vás mnohem víc, než co se vejde do&nbspčlánku.
Cítím, že česká kaligrafie si polepší. Co myslíte? #kaligrafujeme


S láskou k písmu,

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak trénovat kaligrafii cestou do práce

Víte, že se dá kaligrafie trénovat na ulici, třeba cestou do práce? Teda spíš tak trénovat používání jednoho z nejdůležitějších nástrojů pro kaligrafii ;) Mám pro vás tip, jak se v kaligrafii zlepšovat, aniž byste sáhli po peru a papíru.
Cesta z města, cesta do města Je-li cestování součástí vašeho dne a bije-li zároveň vaše srdce pro písmo, tak je čas přesouvání z místa na místo ideální příležitost zlepšovat se v kaligrafii. Jednoduše :) Podívejte: Tahle ligatura je z plakátu ze zastávky. Stačí se dívat, pozorně sledovat, co máme kolem sebe. Díky tomu totiž můžeme trénovat ty naše dva poklady :)
Oči Chceme pěkně psát, že? Abychom se zlepšovali, tak musíme vědět v čem se máme zlepšovat. A na to potřebujeme mít pěkně vytrénované oči. Aby hned viděly, že to óčko je na téhle straně zploštělé, že velké Há opravdu nemá svislé dříky ;) A podobně. Toho, čeho si mají oči všímat, je mnohem víc. A také je to mnohem složitější než jedno jediné písmenko; například srovnávání mezer mezi písmeny n…

European Lettering Institute

Představte si slečnu, říká si třeba Ája. Je jí 19, v květnu bude maturovat a ne a ne si vybrat, kam půjde na výšku… Všechny maturitní otázky má krásně napsané – věnuje se totiž kaligrafii. Tu by šla studovat hned! Ale na tu přece škola není…

O pětadvacet let starší Martin se taky věnuje písmu. Spíš než psaní, písmena spíš kreslí a zabývá se jimi z typografického hlediska. Ale chtěl by si své znalosti a dovednosti rozšířit. Ideálně, kdyby se mu nějaký mistr mohl věnovat dlouhodobě. Co s tím?
Naštěstí Naštěstí tu je cesta. Sice je delší než z Prahy do Valašských Klobouk, ale je! Oba dva (budoucí) kaligrafy/písmaře povede na západ, dost možná vzduchem, pak po silnici do Západních Flander, do vlámského města Bruggy. Města, které je plné dvojčat pražských dlážděných uliček. Města, ve kterém milovníkům písma přechází zrak, protože domy mají malovaná čísla popisná, obchody zdobí do kamene tesané písmo vývěsních štítů a také, nejen pro snílky, tu jsou vodní kanály, přes které se ohýbají kame…

Super-tužka

Tužka Prý, že je obyčejná. Kdepak! Tužkou se dá v kaligrafii kouzlit. Jestli nevěříte, jste tu správně. Tužková kouzla vám odhalím a už nikdy nepovíte: „obyčejná tužka“ :)
Vemte si tužku a papír a rovnou zkoušejte, o čem tu píšu:
Každý správný superhrdina má zvláštní schopnosti. Prohlašuji tužku za superhrdinku! A co všechno dokáže? Mění barvu, mění šířku čáry, chová se jinak, když ji držíme pevně nebo když jí dáme volnost. Zkrátka toho dokáže tolik, že říkat jí obyčejná je pro ni urážka ;)
Mění barvu Barva stopy, kterou tužka na podkladu zanechává postupuje od světlounce šedé až téměř k černi. Světlost či tmavost závisí na dvou faktorech:
Tvrdost tužky Tuha je směs jílu a grafitu – čím víc jílu, tím tvrdší. V klasickém značení je tužka 9B nejměkčí (=nejtmavší) a 9H nejtvrdší (=nejsvětlejší) nebo č. 1 nejměkčí a č. 3 nejtvrdší. Pro psanou kaligrafii jsou vhodnější měkčí tužky, např. 2B. Použít můžeme i mnohem měkčí (5B a výš), u nich ale hrozí, že se stopa bude příliš rozmazávat. Tvr…