Přeskočit na hlavní obsah

Zamyšlení o kaligrafii – INK Brussels č. 1

L'euf lesai dó tramvaieux, je rai mon dlai le passieux
aneb

Zamyšlení o kaligrafii – INK Brussels č. 1

Týden čínské a západní kaligrafie ve znamení inkoustu a abstraktních uměleckých děl se konal v Bruselu na začátku května 2019. Akce INK Brussels 2019 sestávala z přednášek, workshopů a výstavy. Zúčastnila jsem se a sepsala myšlenky, které mi vklouzly do hlavy.
Přednášky byly k nejen mému překvapení často v čínštině. Ale byly překládány. Jenže do francouzštiny! :D A té rozumím jen trochu. O to víc mě bavilo, že i přesto byly proslovy pro mě inspirací. Možná platí, že čím víc prostoru člověk pro myšlenky má, tím víc se rozutečou a připraví pro zamyšleného zajímavé příběhy. A tady jsou:

„Důležitý je prostor“

Na člověka působí nejen předměty jako objekty vytržené z časoprostoru, ale právě kombinace předmětu s jeho prostředím. Například: Jak vnímáte následující obrázky? Koukejte na každý aspoň 3 vteřiny:



Jediné jablíčko na stromě, ještě k tomu krásně červené a zralé nemůžeme srovnávat s očesanými jablky z bedýnky. To samotné najednou má mnohem větší sílu, než hromada jablek – jen těžko totiž budeme vnímat jednotlivá jablíčka, když je jedno jako druhé. Cítíte ten rozdíl? Jestli ne, tak vaše kaligrafické vnímání a citlivost by chtělo ještě čas na zostření se. Ale jestli ano, tak rovnou můžete tenhle princip/pravidlo prostředí aplikovat do kaligrafie.

Záleží na tom, kde a jak kaligrafii použijeme nebo kam umístíme kaligrafické dílo nebo obraz. Zjednodušeně řečeno, přání k narozeninám nedá máma dceři na ulepený stůl vedle lístečku „ukliď kuchyň“, ale spíš ho vstrčí mezi narcisy ve váze. Máte ten obrázek před očima?

A když se na kaligrafii podíváme ještě obecněji, jak působí rozevlátý 50metrový popsaný závoj popsaný básněmi vlající ve větru a zarámovaný certifikát na stěně kanceláře?

A podobně je to s vnímáním kaligrafického díla. Festival INK Brussels pořádalo výtvarné duo kaligrafů, kteří umisťovaly dlouhé pruhy popsané kaligrafií do různých míst. Například je vypouštěli do větru z Velké čínské zdi nebo skal nebo je věšeli na lešení u nově otevřeného domo-chrámu.
→ Vnímejme prostor a dejme tak kaligrafii větší význam.
Lia Wei 2012, INK_BRUSSELS_2019_Catalogue.pdf, dostupné z: https://www.academia.edu/38481656/INK_BRUSSELS_2019_Catalogue

 

„Psané vychází z tesaného + písmo a jeho forma se transformuje“

Na přednášce mluvili o tom, že v čínské kaligrafii je běžné kopírovat tesané nápisy. Používá se tzv. rubbing, metody, kdy vlhký papír přiložíte na tesaný kámen a hadrem, který je nasycený inkoustem, oboucháváte kámen, až vám na papíře vyvstane kopie. Prohlubně na kameni (písmo), zůstane bílé a okolí přijme barvu z hadru. Takovéto kopie se dělají i z jiných předmětů, třeba váz s reliéfem nebo bronzových ozdob a podobně.
Opravdu pěkně zpracovaný je celý postup v tomto videu: https://youtu.be/AR2nUVUOvOk
A to důležité je, že z těchto kopií/rubbings znovuvytvářeli kaligrafové psané tvary. Abyste pochopili to mé pozastavení u tohoto bodu, tak: Každý nástroj nebo technika přímo ovlivňuje podobu písma. Když tesám do kamene, nemůžu dosáhnout stejných tvarů jako při psaní štětcem a naopak. Ale právě kvůli kombinaci technik vznikaly a vznikají různé nové formy. Je to jako evoluce – nejdřív se znak napíše, pak se vytesá, kvůli nástroji se trochu pozmění jeho tvar, znovu se opíše štětcem, vytesá se trochu upravená podoba a tak dále a tak dále, až se dospěje k novým tvarům. To je… hustý! V naší latinské kaligrafii je pěkná paralela s ampersandem (&/ET), jak se postupně vyvíjel skrz různé druhy písma. (Ale & se hlavně psal, netesal).

„Rozbít hranici mezi formálním a vulgárním“

Na tuhle myšlenku mě přivedl talk od vysmátého texasana, který hraje na guqin – čínský strunný nástroj. Jeho slova byla o nalezení dialogu mezi hospodskými pijáky a znalci čaje, kdy čajomilci berou pití na vážno, kdežto opilí pivaři si hlavně užívají. V dnešní kaligrafii jsou místo pivařů samozvaní kaligrafové z Instagramu, kteří si píšou pro radost, ale nejdou nijak do hloubky, a na druhé straně kaligrafové, kteří o písmu přemýšlejí do hloubky a zkoumají ho.
No a jak by šlo udělat to, aby obě skupiny spolu mohly posunout psaní a kaligrafii dál?

Nechám otazník bez odpovědi. Jistě je nějaká cesta, jak využít dnešního zájmu o ruční psaní a instagramové smršti, kdy veřejnost jednoduše miluje písmenka psaná jinak než propiskou. Ale zároveň vymyslet, jak díky tomu probudit zájem o hlubší pochopení písma…

Další myšlenky rozvinu v dalším článku. Můžete o nich přemýšlet uý teď sami ;)

  • „experimentální kaligrafie ~ osobní výzkum“
  • „writingness v malbě“
  • „kopie s přidanou hodnotou“
  • „číst krajinu“
  • „malba+kali / kresba+kali“
  • „vyjádřeno, ale ne řečeno“

Napište mi, co vás zaujalo, tady dole do komentářů ↓ Zajímá mě, jaké další myšlenky se rodí.




S láskou k písmu,



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak trénovat kaligrafii cestou do práce

Víte, že se dá kaligrafie trénovat na ulici, třeba cestou do práce? Teda spíš tak trénovat používání jednoho z nejdůležitějších nástrojů pro kaligrafii ;) Mám pro vás tip, jak se v kaligrafii zlepšovat, aniž byste sáhli po peru a papíru.
Cesta z města, cesta do města Je-li cestování součástí vašeho dne a bije-li zároveň vaše srdce pro písmo, tak je čas přesouvání z místa na místo ideální příležitost zlepšovat se v kaligrafii. Jednoduše :) Podívejte: Tahle ligatura je z plakátu ze zastávky. Stačí se dívat, pozorně sledovat, co máme kolem sebe. Díky tomu totiž můžeme trénovat ty naše dva poklady :)
Oči Chceme pěkně psát, že? Abychom se zlepšovali, tak musíme vědět v čem se máme zlepšovat. A na to potřebujeme mít pěkně vytrénované oči. Aby hned viděly, že to óčko je na téhle straně zploštělé, že velké Há opravdu nemá svislé dříky ;) A podobně. Toho, čeho si mají oči všímat, je mnohem víc. A také je to mnohem složitější než jedno jediné písmenko; například srovnávání mezer mezi písmeny n…

European Lettering Institute

Představte si slečnu, říká si třeba Ája. Je jí 19, v květnu bude maturovat a ne a ne si vybrat, kam půjde na výšku… Všechny maturitní otázky má krásně napsané – věnuje se totiž kaligrafii. Tu by šla studovat hned! Ale na tu přece škola není…

O pětadvacet let starší Martin se taky věnuje písmu. Spíš než psaní, písmena spíš kreslí a zabývá se jimi z typografického hlediska. Ale chtěl by si své znalosti a dovednosti rozšířit. Ideálně, kdyby se mu nějaký mistr mohl věnovat dlouhodobě. Co s tím?
Naštěstí Naštěstí tu je cesta. Sice je delší než z Prahy do Valašských Klobouk, ale je! Oba dva (budoucí) kaligrafy/písmaře povede na západ, dost možná vzduchem, pak po silnici do Západních Flander, do vlámského města Bruggy. Města, které je plné dvojčat pražských dlážděných uliček. Města, ve kterém milovníkům písma přechází zrak, protože domy mají malovaná čísla popisná, obchody zdobí do kamene tesané písmo vývěsních štítů a také, nejen pro snílky, tu jsou vodní kanály, přes které se ohýbají kame…

Super-tužka

Tužka Prý, že je obyčejná. Kdepak! Tužkou se dá v kaligrafii kouzlit. Jestli nevěříte, jste tu správně. Tužková kouzla vám odhalím a už nikdy nepovíte: „obyčejná tužka“ :)
Vemte si tužku a papír a rovnou zkoušejte, o čem tu píšu:
Každý správný superhrdina má zvláštní schopnosti. Prohlašuji tužku za superhrdinku! A co všechno dokáže? Mění barvu, mění šířku čáry, chová se jinak, když ji držíme pevně nebo když jí dáme volnost. Zkrátka toho dokáže tolik, že říkat jí obyčejná je pro ni urážka ;)
Mění barvu Barva stopy, kterou tužka na podkladu zanechává postupuje od světlounce šedé až téměř k černi. Světlost či tmavost závisí na dvou faktorech:
Tvrdost tužky Tuha je směs jílu a grafitu – čím víc jílu, tím tvrdší. V klasickém značení je tužka 9B nejměkčí (=nejtmavší) a 9H nejtvrdší (=nejsvětlejší) nebo č. 1 nejměkčí a č. 3 nejtvrdší. Pro psanou kaligrafii jsou vhodnější měkčí tužky, např. 2B. Použít můžeme i mnohem měkčí (5B a výš), u nich ale hrozí, že se stopa bude příliš rozmazávat. Tvr…